Med květový včely vytvářejí sbíráním sladkého nektaru z květních a mimokvětních nektarií rostlin. Tento nektar je řídkým vodným roztokem obsahující m hlavně jednoduché cukry fruktózu (ovocný cukr) a glukózu (hroznový cukr). Vedle těchto jednoduchých cukrů jsou přítomny v nepatrném množství sacharóza a vyšší cukry, dále pylová zrna, rostlinné hormony, éterické oleje a řada aromatických látek. Nektar přináší včela do úlu a předává úlovým včelám (mladuškám) k dalšímu zpracování. Úlové včely k nektaru přidávají výměšky svých hltanových žláz, předávají si kapku nektaru mezi sebou a tím odpařují vodu. Tato činnost probíhá tak dlouho, dokud obsah vody v nektaru je maximálně 20% vody. Čím méně, tím lépe. Včely tento zahuštěný a zpracovaný nektar ukládají do buňky plástu, kterou po naplnění uzavřou voskovým víčkem. Zde probíhají další pochody zrání budoucího medu. Medy květové jsou medy světlejší od vodozelené (akát), přes žlutou, tmavě žlutou až po červenohnědou (med ze svazenky, z ostropestřce mariánského, z pohanky).
Med květový může být smíšený, tj. z několika květových snůšek navazujících na sebe. Snahou včelařů jsou jednopruhové medy, jako med řepkový, z ovocných stromů, akátový, lipový, luční, pohankový, ze svazenky, slunečnicový a řada dalších. Vše je podmíněno klimatickými podmínkami, teplotou, vláhou, silou včelstev okamžik nástupu snůšky, způsobem včelaření, rozkvětem dalších komodit, které mohou být pro včely lákavější, než ty, ze kterých bychom si přáli snůšku.
Med medovicový včely vytvářejí sbíráním sladkých šťáv od producentů medovice. Mezi nejvýznamnější patří mšice, puklice, červci, méry, zdobnatky, medovnice a řada dalších. (pozn.: mezi včelaři nejméně oblíbenou je medovnice ojíněná, jako příčina melecitozního medu.) Tito cizopasníci parazitují na rostlinách, kde nakusují rostlinná pletiva a sají z nich mízu. Pro svůj vývoj potřebují tito cizopasníci hodně bílkovin, v míze je jich obsaženo velmi malé množství. Filtrují tuto mízu přes zvláštní komoru, kde dojde k oddělení bílkovin a aminokyselin potřebných pro jejich výživu. Zbylou část, tedy jednoduché cukry v podobě medovice vystřikují ven v kapkách. Tyto sladké kapičky včely sbírají (přiživují se i mravenci) a přinášejí do úlu. Zpracování medovice do konečného produktu je stejné jako u medu květového.
Medovicové medy jsou více žádané pro jejich lahodnou chuť. Kromě jednoduchých cukrů obsahují barviva, minerální látky a stopové prvky. Barviva z rostlinných pletiv medu dávají jeho tmavší barvu, která se pohybuje od hnědé (smrk) přes tmavou, až černou (dub) k tmavě zelené (jedle).
Med pastový je vyráběn hlavně z medů květových, které rychleji krystalizují než medy medovicové. S pastováním medu se začne v okamžiku tvorby tzv. krystalizačních jader. Při normální krystalizaci dochází k vytváření rovnovážného stavu v medu, tedy jednotlivá krystalizační jádra se shlukují a vytváří hrubé krystaly a med ztuhne v celém objemu. Med je pak tvrdý a špatně se odebírá. Pastování je proces, kdy se při normální teplotě med míchá jednou až dvakrát denně. Tímto mícháním, trvajícím sedm až deset dní, se zabrání tvorbě hrubých krystalů a vytváří se jemná krystalická struktura, pastovitá konzistence. Tento stav si med uchová po celou dobu skladování a konzumace.
Do pastovaného medu se nic nepřidává, ani se z něj nic neodebírá.
Plástečkový med je med dodávaný spotřebiteli ve stavu vyprodukovaném přímo včelami. Do včelstev se vkládají formy, v nichž je mezistěna vyrobena z potravinářského vosku. Tuto mezistěnu včely vystaví, uloží do buněk med a zavíčkují. Tyto „části medových plástů“ se ukládají do obalů a expedují zákazníkům. Zákazník pak lžičkou odebírá voskové buňky s medem. Žvýkáním dochází k masírování dásní, látky obsažené v medu se vstřebávají do krve přímo v dutině ústní. Propolis obsažený na povrchu víček slouží k dezinfekci dutiny ústní. Vyžvýkaný vosk se vyplivne. Pokud dojde k jeho polknutí, není třeba se ničeho obávat. Po ukončení trávení odchází z těla v nezměněné podobě.
Krystalizace medu je přirozená vlastnost. Med je přesycený roztok cukrů, jak je výše uvedeno, obsahuje hlavně cukr ovocný (fruktózu) a cukr hroznový (glukózu). Poměr těchto dvou cukrů určuje rychlost krystalizace. Čím je vyšší obsah glukózy, tím dříve a rychleji se spouští krystalizace. Dochází k tvorbě krystalizačních jader, na níž se podílí i drobné i pouhým okem neviditelné nečistoty a pylová zrna obsažená v medu. Jediný květový med, který téměř nekrystalizuje je med akátový.
Medy medovicové krystalizují v hrubých krystalech, které klesají ke dnu nádoby, a nad nimi zůstává řidší tekutá vrstva.
Zkrystalizovaný med ztekutíme ponořením uzavřené sklenice do vody teplé okolo 45 st. C. Varování : v žádném případě se k ztekucování medu nepoužívá mikrovlnná trouba.
Med je hydroskopický, přijímá vzdušnou vlhkost a pachy. Může dojít k jeho chuťovému znehodnocení a pokud obsah vody přesáhne i třeba v povrchové vrstvě 20%, může začít kvasit.
Med se skladuje v uzavřeném obalu při teplotě do 25 st. C a relativní vlhkosti do 70%.
Kromě užití medu jako potraviny, spočívá jeho význam v rychlém doplnění chybějící energie. Med jako soubor jednoduchých cukrů má schopnost prostupovat membránami buněk. K jeho vstřebávání dochází již v ústech podjazykovými žlázami a po příchodu do žaludku je vstřebáván přímo do krevního řečiště. Není nutné jeho štěpení v játrech na jednoduché cukry, jako je tomu u řepného cukru.
Med se kromě přímé konzumace užívá s úspěchem v lidovém léčitelství:
Literatura: Veselý a kolektiv – Včelařství
MUDr. Jana Hajdůšková – Včelí produkty očima lékaře
MUDr. Bohuslav Handl – Včelí produkty ve výživě člověka a v lékařství
Vyrábíme svíčky lité do forem, ktere hoří jasným plamenem a šíří jemnou vůni.